01
Zdravím, pár lidem jsem slibovala, že zveřejním novou kapitolku do neděle. Mám trochu skluz. Snad se bude líbit. Přeji příjemné čtení
---------------------------------------------------------------------------------
1
Harry Potter se se svými přáteli, vracel bradavickým expresem ze školy Čar a kouzel, kde už studoval pátým rokem. On sám se moc nezapojoval do konverzace. Tesknil po svém kmotrovi Siriusovi. Nejvíc ho hlavně mrzelo, že definitivně ztratil Rona.
Ronald Weasley s nimi na ministerstvu nebyl, protože se s ním nebavil už od Velikonoc. Přestal dokonce chodit i do jejich zašívárny, kde se učili obranu, přeměňování, formule a další užitečné věci, které by se jim mohli hodit, když Voldemort sílil a teprve nyní ministerstvo přiznalo, že se Voldemort se opravdu vrátil.
Dvojčata se ho snažili po celou dobu rozveselit a domluvit svému bratrovi, ale nedařilo se jim to. I oni byly na ministerstvu, stejně jako jejich sestra Giny, Lenka a Nevil s Hermionou. Jakmile to zjistil Ron, do jakého nebezpečí dostal Giny. Vletěl Ronald na ošetřovnu a dal mu několikrát pěstí, než ho odtáhli jeho bratři. Tím sezdal, že jejich kamarádství je definitivně pryč.
Pak snad, už jenom Brumbál. Intrikán. Nic mu neřekl, až teď na něho vybalil věštbu, o které sice už věděl dávno, ale i tak. Na ministerstvu zahlídl i jeho matku. Doufal, že by si mohla odvést Voldemorta, jenže neodvedla. Protože ten hadí ksicht se ho snažil posednout, jenže se mu to nepodařilo. Pak došla ta ministerská sebranka a on zdrhl.
Ty jeho kecy stály za to, jak mu to měl říct dřív. Jak neměl nikam chodit, a že vděčí za svůj život Snapeovi. Prostě sprostě ho vydíral psychicky. Jako by nestačilo, že si ho celý rok nevšímal, že ani jeden rok mu nenabídl, že by ho učil. Harry si povzdechl a tím upoutal na sebe zbytek osazenstva.
- - - -
"Albusi, vážně jsi už došel o veškerý rozum!" Vřítila se tam McGonagallová, jen co odešel Harry Potter.
"Proč myslíš, Minervo." Složil ruce do stříšky a zahleděl se na svou zástupkyni.
"Proč, myslím Harryho, ty prostě musíš mít vše jen podle tebe, co." Založila si ruce v bok, "Já se na to už nehodlám dívat." Prskala jak kočka.
"Co hodláš dělat?" podíval se na ni vážně.
"Ty tvoje machinace ode dneška končí. Ty papíry si dělej sám." Práskla mu s agendou školy, kterou nechal celkově na ni. Mírně se zamračil na papíry a zvedl pohled k Minervě.
"Jsi má zástupkyně, je to tvá práce." Promluvil klidně, ale oči se neusmívaly. "Hodláš se snad proti mně postavit? Pokud to uděláš, nebudeš mít na tomto světě dlouhé trvání." Konstatoval klidně Brumbál.
"Ty mi snad vyhrožuješ!!" praštila pěstí do naleštěného stolu.
"I tak se to dá vysvětlit. Kdo bude poslouchat tebe, když tě prohlásím, já Albus Brumbál za nesvéprávnou." Podíval se přímo na svou dlouholetou kolegyni a bývalou žačku.
"To se ještě Albusi uvidí. Místo, abys Harryho něco naučil, tak ho ještě víc zadupeš do země!" opřela se i druhou rukou o stůl.
"To mu stačí, musí se obětovat pro vyšší dobro." Minerva McGonagallová jen zalapala po dechu.
"Ty jsi se dočista zbláznil, z těch svých intrik. Na toto se již já podílet nebudu." Práskla za sebou dveřmi a nechala tam ředitel samotného.
"Neměl bys si Albusi Minervu vůči sobě poštval. Rod McGonagallů byl vždy velmi významný, i když její matka byla mudla. Její magie je impozantní. Viděl jsem ji na vlastní oči bojovat a používat při tom přeměňování. A i když ty jsi dost vzdělaný v temné magii, nepodceňuj ji." Prohlásil ze svého obrazu Armando Dipet.
"Není zase až tak výjimečná, aby se nedala nahradit, pokud ji už nebudu moct použít, jak budu potřebovat." Odfrkl si Brumbál.
"Albusi, Albusi. Měl jsi skončit opravdu v mé koleji. To je již hodno mistra zmijozelského." Ozval se Salazal Zmijozel ze svého obrazu, který byl, jak si Albus pamatoval, již dobrých 100 let opuštěný.
"Vítám Vás zpět, Mistře Zmijozele." Mírně mu pokynul hlavou.
- - - -
"Teto Petúnie?" vyhrkl překvapeně za přepážkou Harry.
"Ahoj Harry. V pořádku?" mírně se na něj usmála. To ale k nim už přistoupil Moody a Lupin.
"Paní Dursleyová, chceme si s Vámi promluvit o Harrym." Promluvil klidně Lupin.
"Nemáme o čem mluvit." Odsekla žena nepříjemně. Harry jen vedle ní stál a mlčel, přemýšlel, kde je jeho mamka.
"O tom jak se chováte k Harrymu. Prám letos měl velmi těžký rok a hlavně jeho závěr." Promluvil vážně Lupin.
"Co ty si myslíš vlku, že mi budeš kázat, jak mám vychovávat svého synovce, nemáš na to sebemenší nárok." Zavrčela na něj zpět Petúnie, až Lupin ztratil svůj klid a zamračil se.
"Podívejte, ženská buď se budete chovat k Potterovi líp, nebo si na vás došlápneme." Petúnie si jenom znova odfrkla jak kobyla.
"Takže kiklop s jednou nohou a vlkodlakem mi budou tady kázat jak se mám starat o svého synovce?" Založila si ruce pod prsa. "A kde jste byly před 15-ti lety? No na to už odpověď nemáte. Pojď Harry, musíme jít, Lisa je doma sama jen s Dudlem." Vzala překvapeného Harryho za loket, rychle křikla rozloučení na Hermioniny rodiče a táhla ho i s kufrem z nádraží. Jen co se posadili do jejího malého auta, Harry se na ni otočil.
"Teto, co se stalo, že pro mě nedošla mamka?" podivil se.
"Má něco důležitého na práci, ale večer si pro tebe dojde nebo tě odvedu já. Mám ještě volat, podle toho jak to překvapení pro tebe bude moct opustit." Mrkla s mírným úsměvem na něj Petúnie. Harry ji měl svým způsobem rád.
Nedokázal pochopit, jak mohla opustit kouzelný svět, když je tam tolik zvláštního a nádherného. Teď mu to došlo.
"Teto. Jak jsi vlastně zjistila, že Remus je vlkodlak?" překvapeně se zeptal Harry.
"Cítila jsem to z něho. Pche myslí si, že s nimi neumím jednat. Mám stejnou školu jako Brighida, jenže nejsem až tak dobrá jako ona a hlavně jsem se tehdy zamilovala do Vernona. Lili mi byla sice vždy blíž, protože byla moje malá sestřička a Brighida byla z domu, když se Lili narodila. Ach jak já jsem chtěla, aby šla na stejnou školu jako my dvě, jenže její magie nedosahovala takové úrovně jako u mě a to jsme docela slabá. Proto jsem ji snažila odvést od kamarádění se Snapeem." Povzdechla si.
"Myslíš, teto, že někdy maminka zjistila, že ji máš ráda?" posteskl si smutně. Petůnie ho pohladila.
"To víš, že ano. Věděla to od prvních Vánoc, co dojela domů z Bradavic. Jen před ostatními jsme si hráli na rivalky. Víc nás to bavilo, a když se k nám přidala ještě Brighida to se teprve děli věci. Někdy mě zaráží, jak má matka dokázala předstírat před Evansem, že je mudla a nepoužít ani špetku magie. To jsem ti snad už vyprávěla, že Lili byla jediná počata s tím mudlou Evansem. Brighid zastává názor, že proto šla do Bradavic a ne do akademie. Když jsem se pak dozvěděla, že se skrývají a ten Potter zanevřel na své rodiče jen díky Brumbálovi a i ten Black. Och Harry, omlouvám se." Pohladila ho po tváři a zaparkovala do garáže.
"Nemyslela jsem to zle, ale když mi Lili vyprávěla, jak tvůj kmotr raději zdrhl z domu a vše jen díky Brumbálovi. Mohlo by být vše jinak." Povzdechla si. "Tak pojď, určitě jsi celou cestu jedl jen sladké. Udělám ti něco výživného a zkontroluji ty dva, jestli nezbořili dům." Pomohla mu s věcmi, a když došli do domu, byl až podezřele tichý.
Petůnie nakoukla do obýváku a tam našla oba, jak spí na dece u televize. Oba se vydali do kuchyně, kde vytáhla již připravené sendviče.
S vděkem je snědl a vypil i džus, který mu teta k tomu dala.
Odnesl nádobí do myčky a znova si sedl ke stolu.
"Ahoj Harry." Pozdravil ho Dudly, který od té doby co začal dělat bojové sporty, tak byl hubenější, přesto svalnatý, ale hlavně jeho chování se obrátilo o 180˚.
"Ahoj Dudly, kde je Lis?" usmál se na bratrance. Moc nikdy spolu nemluvili, ale tolerovali se. Hodně mu ke změně pomohlo, když se před 5 roky narodila Lis. Tehdy přemýšlel, jak to strýci Vernonovi vůbec podařilo, protože vypadal jako velryba.
Svou dceru zbožňoval a jak pochopil, tak i tetě se líp od té doby žilo.
"Máma se ji snaží probrat, jaksi jsme vytuhli u kačerů." Usmál se vazoun.
"Jo prcek je má taky rád. Nevíš, proč pro mě mamka nedošla. Co se děje?" Dudly jen pokrčil rameny a též si vzal sendvič.
"Ne ale včera hodně dlouho spolu mluvili přes telefon." Pokrčil Dudly.
"Harry!" vletěla mu Liz do náruče.
"Ahoj princezno. Jak ses tu měla?" podíval se na ni.
"Dobře, ale chyběl jsi mi tu. Že si se mnou půjdeš hrát. Dudly si se mnou a s panenkami hrát nechce." Založila si naštvaně ruce na prsa. Vypadala roztomile.
"Opravdu a jinak si s tebou nehraje?" zatahal ji za culíčky.
"To jo. Chodí se mnou na hřiště a točíme se na kolotoči. Ale s tebou je to lepší." Otočila hlavou a Harry dostal jejími copánky přes obličej.
"Stejně se ti divím, jak s ní vydržíš se hrát s panenkami a na čajové dýchánky apod." kroutil nevěřícně Dudly.
"Mám to doma 4x, tak se nediv. I Ondra se snaží co chvíli zmizet, když ty čtyři začnou s něčím podobným." Začal se usmívat, až když chtěl dojíst sendvič. Zjistil, že to blonďaté skřítče mu to snědlo. "To byl můj sendvič." Ozval se dotčeně.
- - - -
Strýc Vernon jen něco zabručel, když došel domů, ale nikdy se moc nemuseli.
Společně pojedli večeři, když někdo zazvonil. Petúnie šla otevřít a trochu se podivila.
"Samueli, co ty tu? Myslela jsem, že přijde Brighida." Usmála se a pokynula mu do domu. Vernon si s Michaelem podali ruce a trochu zabředli do politiky. Nebylo to moc, co by probírali, přece jenom Samuel žil s Brighidou ve Švýcarsku a oni v Anglii. Harryho toleroval, protože věděl, že i jeho žena jednoho času kouzlila. Nechodila do stejné školy jako její sestra Liliana.
"Harry, tak co, už jsme je stačili vyjíst i vypít, co kdybychom šli domů?" podíval se na chlapce Samuel.
"Moc rád tati. Proč vlastně máma nemohla? Stalo se něco se sourozenci?" rozhlídl se kolem sebe, ale nikdo se neměl k odpovědi.
"Neboj, všichni jsou v pořádku. Jen máme pro tebe překvapení, ale momentálně nemůžeme od něho odejít, aby bylo jen samo." Usmál se Samuel a prohrábl chlapci vlasy.
Oba se rozloučili a odešli domů.